V první části článku Mýtus o stravě jsem chtěl na příkladech s psychologickými experimenty zkoumajícími pověrčivé chování ukázat, že lidé mají mnohdy tendenci věřit rituálům, které vidí u ostatních, aniž by se ptali, do jaké míry jsou takové rituály pravdivé. Jedním z těchto rituálů je i mýtus o stravě - tedy přesvědčení, že jedení velkého počtu jídel během dne je tou nejlepší cestou k nabrání svalové hmoty nebo shazování tuku. Pokud jste po přečtení této věty zvedli výstražně ukazováček se slovy "ale vždyť toto je přeci správné přesvědčení", tak jste mýtus o stravě právě pocítili na vlastní kůži.
Ve druhé části tohoto článku jsem pak chtěl ukázat, že je běžné, že se v každé době a v každé oblasti lidského poznání objevuje soubor poznatků, považovaných jako obecně platné (paradigma), ale že není nic zvláštního, když se čas od času objeví poznatky nové, které do něj nezapadají (anomálie), a může tak nakonec vzniknout až paradigma nové. A tedy, že i když můžete vnímat mýtus o stravě jako reflektující Vaši běžnou zkušenost (jím více, tak přibírám; začal jsem jíst pravidelněji, tak hubnu), může se ve skutečnosti jednat o zcela jiné příčiny (než zrovna frekventované jedení během dne), které nevidíte, protože s nimi nejste obeznámeni (více bude tento aspekt rozebrán v další části). Když se pak objeví anomálie, která mýtu o stravě odporuje (byť se jedná o poznatky vědy o tom, jak funguje lidské tělo), může to v lidech méně otevřených vzbuzovat pocity úzkosti, což se navenek projevuje jako snaha argumentovat proti této anomálii a vyvracet ji, deracionalizovat, popřít, vytěsnit z paměti, ignorovat, či proti ní brojit, chytat se za slovo a další.
Krom těchto spíše filosofických odůvodnění jste se mohli v druhé části také dočíst, PROČ je špatné frekventované jedení monotónní stravy a JAK by to mělo vypadat v případě, že chcete nabrat svaly, respektive získat sílu.
Ale já chci zhubnout!
"No dobrá", řeknete mi, "ale já jím 4 - 5 menších porcí vyváženého jídla během dne a součástí jídel je i spousta zeleniny a sem tam nějaké ovoce, takže ten nekonečný odstavec v předešlé části jsem četl/a zcela zbytečně?"
NE!
Lidský organismus funguje ve dvou základních režimech způsobených aktivací rozdílných systémů autonomní nervové soustavy. Sympatikus je systém, který připravuje organismus k aktivitě v situaci ohrožení či zvýšených nároků na něj kladených. Pokud je aktivní, převládá katabolismus, srdeční činnost je zvýšená, činnost trávicího traktu je ztlumená. Parasympatikus oproti tomu je aktivní v klidovém režimu, po jídle nebo ve spánku a je efektivní v alkalickém prostředí organismu. Lidé, kteří zažívají během dne stres, respektive musí vyvíjet fyzickou aktivitu a přitom se snaží dodržovat celodenní požívání jídel, tak proti sobě staví tyto dva systémy. Lidské tělo nikdy nebylo konstruováno k tomu, aby po celý den přijímalo živiny. Například většina predátorů jí jednou denně a většinu dne tak tráví v režimu sympatiku - v režimu lovu, přemístíte-li je do klece a podáváte-li jim jídlo několikrát denně, stanou se z nich ta líná zvířata, která jen leží v ZOO.
Jak již bylo řečeno, akumulace stresu, kterému jsme běžně vystavováni a nemůžeme ho ovlivnit, stejně tak stresu fyzického, který si sami přidáváme náročným cvičením, spolu se znečištěním našeho prostředí a bohužel také potravin, které požíváme, a jídla, které naše tělo nezvládne strávit, vede k tomu, že se naše těla musí vypořádávat s množstvím odpadních a toxických látek. K tomu však musí mít tělo nějaký prostor a ten mu bereme, pokud neustále konzumujeme během dne jídlo, neustále tedy přivádíme další toxiny a udržujeme tělo v režimu parasympatiku.
Jak to vyřešit? S poměrně revoluční myšlenkou (která však v lidské společnosti existuje od pradávna) přišel v roce 2002 Ori Hofmekler ve svém díle Warrior Diet. Jedná se o kontrolované využití schopnosti těla, ve chvíli, kdy se přepne do sympatického režimu (a nemusí se tedy zabývat trávením), k auto-detoxifikaci organismu a benefitů z toho plynoucích. Navazujeme nyní tedy na pojednání o hladu, které jsem zmínil v první části. Chtěl jsem, aby každý vyzkoušel vynechat sem tam nějaké nepohodlné jídlo a uvědomil si, že se nic špatného nestane, ba naopak minimálně jej to může zbavit iracionálního strachu z jídla. Pokud tak učiníte, ucítíte, že několik hodin po jídle (podle trávicích schopností organismu) se přepnete do režimu jakéhosi vyššího výkonu (spojeného právě s aktivací sympatiku). Pokud bychom začali tuto dobu natahovat, dojdeme k tomu, co je dnes ve světě známo pod názvem Intermittent Fasting (IF), tedy přerušované hladovění. Pod tímto označením se skrývá řada konceptů jak použít záměrné hladovění během dne (hladovění o různé délce) k dosažení lepších výsledků (tyto variace na Oriho Warrior Diet jsou například Renegade Diet, Pulse Fasting, Leangains, Eat Stop Eat a další). Koncept, který zastávám, je však originální verzí takovou, jak ji Ori představil ve své knize. Nejedná se, jak si někteří myslí, o hladovění v délce 18 hodin následované velkým jídlem nebo přejídáním.
Ori stanovuje 18 hodin jako limitních pro délku fáze během dne, kterou nazývá kontrolované hladovění nebo také "undereating". Cílem této fáze není nejíst vůbec, ale jíst pouze něco, a v tom se liší od většiny verzí, které se na něm snažily později přiživit a které zavádějí IF. Tato fáze je následována fází jménem "overeating", která v sobě nezahrnuje jedno obří jídlo nebo nekontrolované přejídání se čímkoliv, co přijde pod ruku, ale v ideálním případě postupné jedení tří racionálních jídel během intervalu cca 4 hodin, tedy něco jako dlouhá vícechodová večeře.
Pokud jsem zatím příliš mluvil o detoxikaci organismu, která se Vám zdá jako zbytečná, a říkáte si, že toto se Vás netýká, omlouvám se a přidávám výčet benefitů, které kontrolované hladovění přináší (přičemž řada výhod se projevuje i v rozpisu pro lidi, kteří chtějí nabrat svaly a sílu, z minulé části).
1. Rekompozice postavy (spalování tuků, zrychlování metabolismu, zvětšování využitelnosti stravy)
- pokles a stabilizace hladiny inzulínu a vzestup glukagonu (používajícího nejen glykogen ale také tukové zásoby jako energii během této fáze)
- díky této nízké hladině inzulínu vzestup hladiny růstového hormonu (GH, který vede k omlazování a opravě tkání a spalování tuků)
- alkalizace těla prostřednictvím potravy v této fázi přijímané ("živé" ovoce a zelenina, ionizované minerály) a s tím související pozdější zvýšená účinnost trávicích enzymů, a tedy vstřebávání živin z potravy použité ke svalovému růstu
- doplnění množství tělesných enzymů a probiotických kultur (zvýšená absorpce živin = větší svalový růst)
Součinnost hormonů a enzymů sloužících k nastartování spalování tuků během této fáze a zároveň příprava těla na overeating fázi alkalizací organismu a zvýšením potence využít následně co nejvíce živin z přijaté potravy.
2. Detoxikace organismu a zpomalení stárnoucího procesu
- zbavení se nahromaděných toxinů, mrtvých buněk a odpadních látek
- vybalancování a omlazení vnitřního prostředí organismu
- "prodlužování života"
3. Kognitivní
- otevření mozkových bariér, větší propustnost krve a glukózy do mozku
- zlepšení kognitivních funkcí, kreativity, intuice
- nárůst hladiny neurotransmiterů
Pokud není tělo zatěžováno trávením a je přepnuto do sympatického režimu, má daleko více energie, kterou dokáže využít pro mozek a jeho funkce. Myšlení v takovém stavu je jasnější, člověk je cílevědomější, více kreativní a odhodlaný "bojovat", vygradování tohoto stavu je nazýváno jako flow fenomén, kdy se ztrácí vnímání času, hladu a okolního dění a člověk je naplno ponořen do aktivity, kterou provádí (jako já, když píši tento článek). Je to právě tento stav, který je neuvěřitelně prospěšný pro každého, kdo pracuje někde, kde musí přemýšlet, plánovat, myšlenkově konat. Každý určité zná, jaké to je po obědě přijít do kanceláře a pokračovat v dopolední práci. U kontrolovaného hladovění nic takového nenastane, člověk funguje v jiném režimu a věřte, že když jej zažijete po letech, kdy jste byli ve spárech mýtu o stravě a cítili jste se neustále unaveni, bez energie a hlavně mentální kapacity řešit pracovní úkoly, zamilujete si tento "sjetý" stav, který ještě můžete podpořit kvalitní organickou kávou a zjistit, jaké to je využívat mozek k pravému účelu. Skvělé pro učení, inspiraci v tvorbě, řešení pracovních úkolů a vytváření vznosných myšlenek.
4. Zvýšení životní pohody (well-being)
- návrat radosti z jídla a jeho přípravy a konzumace!
- satisfakce po fázi overeating, která vede k uspokojení všech tužeb po dobrém jídle
- zbavení se strachu z nedodržování jedení každé 3 hodiny
- zbavení se strachu z potravin, které nejsou kuře a rýže
- volnost a možnost experimentovat s méně známými potravinami k vytváření kreativních a chutných pokrmů
- zbavení se chorobné touhy doplňovat neustále proteiny
5. Sociální
- jídlo se může opět stát plnohodnotnou činností spojující lidi
- návrat radosti ze stolování a rituálu jedení
V řadě asijských zemí, zejména v Japonsku, je běžné stolovat i několik hodin, mít na stole řadu jídel, příloh a chodů, přičemž se jedná o jídla postavená na bázi velkého druhu zeleniny, masa (i syrového), bylin, koření, rýže a některých tělu prospěšných surovin, jako jsou například mořské řasy, zázvor nebo wasabi. Tuto tradici stolování a velký význam jídlu přikládají i chudé vrstvy společnosti a bylo pro mě proto poněkud konsternující vidět záběry z chudé japonské rodiny (žijící v rozbitém domečku), která stolovala a jedla každý den velkolepěji než 90 procent lidí v České republice. Když se člověk nemusí zaměřovat na přípravu a konzumaci mnoha stejných jídel z několika surovin, kterým věří, že jsou nutné, vrací se zde tradice z dob již antického Řecka, kdy po náročném dni se lidé sejdou u velkolepé hostiny, společně hovoří, hodují a uvolňují tak ze sebe celodenní stresy, zvyšují svou psychickou pohodu a užívají si těchto drobných radostí života. Jaký má smysl mučit se šestkrát denně studenou plastovou krabičkou jedenou na řadě nechutných míst, když to může vypadat jinak?
6. Ekonomické
- ušetření peněz za nesmyslné množství jídla de facto vyhazovaného do koše (protože jej tělo stejně nevyužije)
- možnost tyto peníze investovat do kvalitnějších surovin, kvalitních restaurací a užití si tak maximálně doby, kdy se jí
Jednoduchý plán jak zařídit, aby to fungovalo
Zde je bez dalších řečí okolo, jak by to mělo v ideálním případě vypadat.
Cílová skupina: lidé toužící po benefitech kontrolovaného hladovění
Patří sem:
- lidé, kteří chtějí zhubnout, aniž by ztratili svalovou hmotu
- podnikatelé, studenti, manažeři a lidé, kteří jsou během dne zaměřeni na duševní výkon
- lidé, kteří chtějí dosáhnout obecného zdraví
- ti, kteří chtějí zhubnout, ale nechtějí cvičit
Počet jídel: 1 denně (pevné, hlavní)
Rozpis:
I. undereating (od posledního jídla večer počet hodin podle pocitu, maximálně však 16 - 18)
II. overeating
- koktejl greens (koncentrát výtažků ze zeleniny respektive i ovoce = vláknina), trávicí enzymy, probiotické kultury, minerály, vitamíny
- hlavní jídlo: 1) zelenina, 2) maso + zdravé tuky (+ zelenina, resp. sacharidy), 3) sacharidy (+ zdravé tuky), 4) protein (nepovinné)
(Overeating je fáze hodování, jídlo musí budit potěšení a radost ze stolování, musí být komplexní z řady složek, chutí, barev, vůní a textur. Overeating není přecpání se do zemření, končí se ve chvíli, kdy se cítíme uspokojivě syti, nebo pokud žízeň začne převažovat nad hladem. Jídla mohou být ihned po sobě, nebo v hodinových intervalech.)
Na závěr bych rád zmínil případ Dr. Johna M. Berardiho, dlouholetého zastánce a propagátora častého stylu jedení, který ve svém díle Experiments with Intermittent Fasting představuje jeho půlroční experiment s přerušovaným hladověním (různými protokoly), při němž začínal v relativně vyrýsovaném stavu s 85 kg a 10 procenty tělesného tuku a na konci experimentu měl 75 kg a 4 procenta tělesného tuku (přičemž tento úbytek udělal během prvních dvou měsíců a pak jej udržel další čtyři, logicky už nebylo kam snižovat), přičemž uvádí, že neztratil téměř žádnou svalovou hmotu (navíc jeho trénink v této době byl orientován vytrvalostně) a přikládá i srovnávací fotky a krevní testy před a po experimentu, které vyznívají ve prospěch IF.
V létě tohoto roku jsem absolvoval self-experiment ve snaze poznat, kam až jdou posunout limity regenerace lidského organismu, a použil jsem během něj právě Warrior Diet, a to zejména z důvodu, že jsem trénoval dvou až třífázově denně (dohromady cca 5 hodin denně) a zároveň pracoval a neměl jsem čas starat se o jídlo. Výsledek? Nejenže nešla síla dolů a nebyl jsem přetrénovaný, ale dostal jsem se na svá dlouhodobá maxima, nová vytvořil a naučil se spoustu nových věcí.
V poslední části tohoto článku se podíváme na to, proč věříme mýtu o stravě. Na konkrétní zdraví prospěšné suroviny a suplementy, které by měl náš jídelníček obsahovat, a podrobněji také na fázi overeating.