Martin Urban: „První rutinu
nám sestavil Albert Fomin.“

Mohl bych tě, Martine, poprosit, aby ses v krátkosti čtenářům představil? Jistě je bude zajímat, odkud pocházíš a jak jsi začínal se silovým sportem.

Martin Urban v době svých tréninkových začátků (vlevo dole)

Po vojně jsem ještě rok cvičil doma a pak jsem se začal pídit po nějaké posilovně, kde bych necvičil sám jako doma. Náhodou jsem se dostal do posilovny v nymburské sokolovně. Předsedou oddílu byl Miroslav Vacek (současný předseda ČSST), který se mne tehdy zeptal, jestli nechci zkusit silový trojboj. To jsem odmítl s tím, že si budu cvičit jen tak pro sebe, kulturistickým stylem. Po čase jsem začal pokukovat po klucích, kteří dělali silový trojboj. Poměrně dlouhou dobu jsem se silovému trojboji bránil, protože jsem měl obavy, že budu ve dřepu a obzvlášť v mrtvém tahu slabý a kluci si ze mě budou utahovat. Nakonec jsem se přece jen odhodlal k otestování síly. Ve dřepu jsem dal jen s opaskem 130 kg (nohy jsem tehdy vůbec netrénoval), což byla běžná váha, na které začínali i ostatní kluci, kteří přišli do posilovny. V mrtvém tahu jsem překvapil nejen sebe, ale i ostatní a zvedl jsem 215 kg (vážil jsem tehdy asi 85 kg).

Vzpomínáš si na svou první soutěž? Jak jsi dopadl?

Pamatuji si na ni, ale je to už tak dávno, že dám přesná čísla jen stěží dohromady. Tehdy se ještě zvedalo v trenýrkách, nepoužívaly se superdresy a místo bandáží jsme používali lékařská obinadla. Pokud si dobře vzpomínám, tak jsem vážil asi 84 kg. Ve dřepu jsem zvedl asi 140 kg, v bench-pressu 102,5 kg a v mrtvém tahu asi 245 kg. Váhy jsou opravdu jen orientační, protože se mi nepodařilo dohledat výsledky.

V jaké váhové kategorii závodíš dnes? Za jaký oddíl a kde trénuješ?

Dnes závodím v kategorii do 125 kg za oddíl Sokol Nymburk v rámci federace IPF. Trénuji stále v sokolské posilovně, která se za tu dobu změnila k nepoznání. Tehdejší posilovna byla drsná hardcore „bouchárna". Prakticky veškeré vybavení bylo domácí výroby, na podlahách byly černé gumy z dopravníku, na zdech plíseň. Díky velké vlhkosti chytalo zařízení neuvěřitelně rychle nánosy rzi. Do posilovny také zatékalo, takže když jsme trénovali mrtvé tahy, stříkala voda na všechny strany. Jednou jsme do posilovny dali vlhkoměr - ukazoval neustále 100 % a po pár týdnech podlehl agresivnímu prostředí. (smích)

Jaká je tvoje nejoblíbenější disciplína a jaké jsou tvé osobní rekordy a největší úspěchy kariéry?

Mrtvý tah na MČR 2009

Jak máš rozvržený rok z hlediska tréninku? Jaké používáš tréninkové principy?

Rozvržení záleží na počtu závodů. Můj poslední soutěžní rok byl z tohoto pohledu dost náročný, protože soutěže byly rozloženy tak, že jsem si prakticky nikdy nemohl dovolit pořádně povolit v tréninku, což jsem dost pocítil. Při tréninku v přípravě na MS masters se mi i díky tomu stala komická věc: Ulomil se mi kousek menisku a vypadalo to, že budu muset závody vzdát. Přestože jsem měl problémy chodit, zkoušel jsem trénovat, ale vypadalo to beznadějně. Až asi po jednom nebo dvou týdnech jsem byl při mrtvém tahu naštvaný kvůli problémům s kolenem, špatně jsem odhodil činku, ta se odrazila od hrany boxu přímo na nohy a samozřejmě mě porazila jak kuželku. K mému úžasu se mi vůbec nic nestalo. Naopak úlomek menisku se někam posunul a já byl najednou bez jakýchkoliv problémů. (smích)

Co se týče frekvence závodů, přece jen mi už není 20 let, a tak jsem se rozhodl počet soutěži radikálně omezit. V budoucnu bych chtěl chodit na 2 - 3 soutěže ročně. Za ideální považuji mít po závodě dostatek času a začít trénovat v podstatě od začátku, s důrazem na odstraňování nedostatků v technice, které člověk obvykle po těžké sezóně získá (např. nesouměrná pozice na lavičce kvůli problémům s ramenem atd.). Už několik let se snažím vycházet v tréninku z ruských tréninkových principů a můj trénink je diametrálně odlišný od toho, jak jsem trénoval v začátcích, kdy byly jakékoliv informace o silovém trojboji jen hodně obtížně dostupné (internet byl nedostupný, informací v časopisech bylo naprosté minimum). Hodně mi pomohlo, že jsem začal s kolegou podnikat v oblasti prodeje vybavení pro silový trojboj - díky tomu jsem se dostal na mezinárodní závody. Teprve tam jsme měli možnost pořádně okoukat správnou techniku. Později jsme se seznámili i s ruskými trenéry a začali zkoušet jejich tréninkové metody. Úplně první ruská rutina, kterou jsme zkoušeli, byl trénink, který nám sestavil Albert Fomin. Později jsme se seznámili i s dalšími známými ruskými trenéry: Sergejem Ivanovem, Igorem Derevjankem a legendárním Borisem Sheikem. Rusové k nám byli vždy mimořádně vstřícní a byli ochotní poradit. Právě tréninky S. Ivanova mi seděly nejvíc. Jeho závěrečná příprava na závody mi funguje naprosto perfektně a stále z ní vycházím. Přibližovat tyto tréninky asi nemá cenu, protože za tu dobu, co jsem je zveřejnil na internetu, už prakticky zlidověly. Díky tomu všemu si bohužel až příliš dobře uvědomuji, že jsme spoustu let trénovali špatně.

Mistrovství Evropy masters 2009

WSB principy jsem zkoušel, ale příliš mi nevyhovovaly. Nevyhovovalo mi časté střídání cviků a malý důraz na soutěžní disciplíny, některé věci z jejich tréninku jsou ale samozřejmě přínosem, např. box-dřepy, board-press, použití řetězů atd. Tyto metody se před rozšířením WSB prakticky nepoužívaly. WSB jsem zkoušel ještě v době před zkušenostmi s ruskou metodikou. Tréninkové materiály a kazety jsme tehdy sehnali od pana Hofírka, kterému je na jeho prosbu poslal sám Louie Simmons.

Trénuješ sám, nebo máš sparing partnera?

Klasického sparing partnera, který by se mnou absolvoval stejný trénink, nemám, sám ale netrénuji nikdy. V posilovně se nás už pár let schází ve stejný čas asi pět a vzájemně si pomáháme. Máme tam skvělou partu a nasmát se tolik jako u nás v posilovně snad ani nikde jinde nejde.

Máš nějaké své vlastní tréninkové svěřence? Trénuješ někoho?

Žádného svěřence nemám. Je těžké se někomu pořádně věnovat naplno, pokud chceš závodit, protože v přípravě na závody má člověk dost starostí sám se sebou. 100% jsem se věnoval v minulosti jen mému bratrovi, který v 16 letech po 5 měsících tréninku při váze 70,6 kg na MČR dorostu v roce 1999 dal výkony 185 kg ve dřepu, 92,5 kg v bench-pressu a 180 kg v mrtvém tahu. Vzpomínám si, že jsem na něj byl tehdy dost často naštvaný, protože se stávalo, že jednoduše nepřišel na trénink (smích). Bratrův první závod byl bohužel i jeho posledním, protože vážně onemocněl a silovému trojboji se už věnovat nemohl.

Vítězství na Mistrovství Evropy masters 2009

Předpokládám, že žádnou open soutěž kvůli plánované operaci ramene nestihnu, protože mi utečou kvalifikace, takže bych se rád pokusil připravit až na MČR masters a tam se pokusil kvalifikovat na ME masters. Plán, kolik bych chtěl zvednout, určitě mám. Velkou rezervu jsem cítil v poslední sezóně především v mrtvém tahu, ale číslo si nechám raději pro sebe.

Používáš nějaké doplňky výživy?

Doplňky výživy používám jen před soutěží. Beru CreNO-Max, BCAA, HMB a Tribulus, jím 3x denně. Samotnou stravu prakticky nijak neřeším, což je samozřejmě chyba, ale na druhou stranu mě k posilování lákal vždy jen a pouze trénink a věci kolem stravování mně přišly jako obtěžující. Posilování jsem bral vždy jen jako zábavu a podle toho jsem se ke stravování stavěl. Jediné, co si hlídám v přípravě na závody, je tělesná váha, kterou se v průběhu přípravy snažím postupně zvyšovat (obvykle pomocí čokolády). :-) Na konci přípravy tak vážím asi o 5 kg víc. Dělám to proto, že mám pocit, že pokud přibírám na váze, tělo lépe regeneruje po těžkém tréninku.

Jaké máš zaměstnání a jak se ti daří skloubit trénink s prací?

Pracuji jako IT specialista, ale vzhledem k tomu, že mám pevnou pracovní dobu, není s tréninkem žádný problém. K tomu ještě s kolegou vlastníme firmu Goodlift s. r. o. , která se specializuje na prodej výbavy pro silový trojboj.

Jaké je tvoje rodinné zázemí? Máš děti?

Mam celkem 4 děti: 14letého syna, 11letou dceru, 3letou dceru a 10měsíčního syna. První dvě děti jsou z předchozího manželství, ale jsou v mé péči. O zábavu je tedy doma postaráno. (smích)

Vím, že jsi častým přispěvatelem fóra na tomto webu. Pokud si pamatuju dobře, jsi zakladatelem téměř legendárního topiku K-1. Zajímáš se o bojové sporty?

O bojové sporty se zajímám jen čistě teoreticky, ale s o to větším zájmem. Musím říct, že např. box mě moc nebere. Zápasy K-1 nebo MMA mně přijdou podstatně zajímavější a to, co předvádí borci typu Hari nebo Emelianenko, mi přijde úžasné.

Martine, děkuji za rozhovor. Přeji ti hodně úspěchů do dalších let, jak na poli sportovním, tak v osobním životě. Hlavně ať slouží zdraví a můžeš se všemu věnovat naplno.