Reklama:
Skladem opět všechny příchutě!
100 % Whey Protein v akci 1+1
Náš nejprodávanější protein. Více zde.

Miroslav Jastrzebski:
"Odcvičit a pryč…" (I.)

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti

Miroslav Jastrzebski patří mezi zástupce nejúspěšnější éry československé kulturistiky let osmdesátých. Čtyřnásobný mistr Evropy a vítěz mnoha domácích i zahraničních pohárových soutěží je velmi příjemný a pohodový Moravák, který loni oslavil 60. narozeniny - na což mimochodem vůbec nevypadá. Ač železo v současnosti pumpuje spíše sporadicky, už na pohled je poznat, že objemy tam jsou stále a pod tričkem je slušně nabito.

Kdo Jastřebáka zná, tak ví, že je v téměř permanentním nakažlivém úsměvu, a od prvního stisku ruky až po loučení tomu nebylo jinak. Interview proběhlo na jeho rodné severní Moravě, kde bydlí dodnes, a bylo jedno z nejpříjemnějších vůbec. Posuďte sami.

Pojďme od začátku. Jste jednou z největších legend československé kulturistiky, jak jste se k tomuhle sportu vlastně dostal?

Úplné začátky byly asi před vojnou. Pak jsem šel na vojnu, tam existoval kroužek posilování, nebo jak se to tehdy jmenovalo, a trochu jsem k tomu přičichnul.

Věděli jste tehdy něco o cvičení, základech, návycích apod.?

Vůbec nic, občas někdo sehnal nějaký časopis nebo ročenky, tam jsme vyzobli nějaké cviky a jelo se podle našeho tehdejšího nejlepšího vědomí a svědomí. (smích)

Jak vypadaly tehdejší tréninky?

Každý honil objemy, to se ví. Všichni hned chtěli velké svaly, pochopitelně. Ale pomalu jsme tomu začínali dávat kontury. Z příruček jsme věděli, že jsou potřeba například 3 - 4 série, takže jsme více zbytečně nedělali. Dá se říct, že úplně naslepo jsme necvičili, něco už se vědělo, informace se ústně předávaly apod.

A co jídelníčky? Důležitost proteinů byla známa?

To ano, v podstatě většinu bílkovin jsme získávali z tvarohů - klasika. (smích) Pak nějaká vajíčka a maso. Nic dalšího se moc neznalo nebo nepoužívalo. Možná ještě nějaké vitamíny, béčka, ale to bylo asi tak všechno. Ale pozor. To byla dobrá strava. Pokud se tím člověk uměl nacpat a do toho cvičil, tak ty výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat.

Jak jste ke cvičení přistupoval vy sám?

Já se od ostatních, dá se říct, trochu odlišoval. Nikdy jsem moc nehonil objemy, ale vždy u mě na prvním místě byla kvalita, potom až vše ostatní. Snažil jsem o postupné zvětšování svalů, ale nikdy ne na úkor kvality. Cílem většiny ostatních byly objemy bez ohledu na to, co ty objemy vlastně tvoří. (smích) Na mysl mi teď skočil Peter Dudarec, to byl obrovský kulturista. Pamatuji si, jak jsme přijeli z mistrovství Evropy a Peter se dovedl za krátký čas v objemovce tolik nafouknout, to bylo neskutečné. Pravda ale, že to už byl extrém a tam už to ztrácelo kvalitu.

Většinu kariéry jste závodil v kategorii do 80 kg, na kolik jste to tedy vyšplhával v objemové přípravě?

No právě že nijak divoce. Já míval v objemu 85, maximálně 86 kg a stačilo. Rovněž nemůžu říct, že by to bylo tím, že jsem se nějak omezil v jídle. Nějaké večerní ubírání sacharidů, jak se děje v dnešní době, jsme, nebo alespoň já osobně, nijak nepraktikovali. Prostě jsem se nacpal, aby nikdy nebyl pocit hladu, a hotovo. Žádná velká věda.

Co kardio cvičení, dělala se?

Vůbec. (smích) Nebylo to potřeba, stačí pořádný intenzivní trénink - a ani ne nijak dlouhý - a není potřeba žádné kardio. Kardio jsem nepoužíval vlastně nikdy, ani na začátku, ani na konci kariéry. Ono stačilo akorát to soustředění před závody, krátká dieta á la rybičky na vodě a forma začala neskutečně lézt sama, nebylo potřeba tomu pomáhat nějakým kardiem. To člověk pak za 3 týdny vypadal úplně jinak.

To Jarda Sukup vyprávěl příhody, jaké přísné a extrémní diety se dělaly, prý že si někteří extrémisté i přestávali čistit zuby ze strachu, že v zubní pastě je sůl...

(smích) Tak já mezi nimi rozhodně nebyl. Já byl vždy zastáncem krátkých diet a zodpovědně můžu prohlásit, že byly zpravidla prokládány tatrankami, které jsem měl vždy při sobě. (smích) Teď je to sranda, ale jednou mě takhle načapal tehdejší šéftrenér Luděk Nosek. Přípravy byly často v Mariánských Lázních a Luděk tam po městě jezdíval Mercedesem. No a my byli na soustředění před nějakými závody, tak si to šinu městem a baštím svoji tatranku a najednou slyším kvílení brzd a Mercedes stojí přede mnou. "Co to máš v puse?! Cože, tatranku?! Okamžitě ji hned vyplivni!" začal na mě křičet, až celý zrudnul… No tak jsem udělal to nejlepší, co jsem mohl. Bleskově ji celou nacpal do pusy a rychle spolkl. (smích)

Ale ještě k těm dietám… Krátké diety jsem praktikoval po celou dobu kariéry. Tři týdny mi stačily. To si pamatuji na jednu příhodu. Bylo to, tuším, v roce 1986, všichni jsme se zase jednou sešli na nějakém soustředění před závody, to už bylo za doby federace - přijeli borci jako Milan Rolinec, Ján Kus, Tonda Šaraj a další. Přišel ke mně Luděk Nosek a říká mi: "Hele, jak na vás všechny koukám, tak jsi tady ze všech nejhorší, víš to?" A já na to s úsměvem: "No jo, vím to." Pak jsme se ale všichni pustili do diety, já zapojil intenzivní trojfázové tréninky a během krátké doby tak neskutečně vyždímal, že jsem dopadl ze všech nejlépe. (smích) Luděk občas něco vytknul, někdy moje slabší nohy, někdy můj osobní přístup, do kterého jsem si nenechal od nikoho kecat, ale musel uznat, že jsem jej na závodech nikdy nezklamal, a vždycky pak přišel a řekl: "No jo, za tu medaili teda díky." (smích)


Miroslav Jastrzebski, Libor Minařík, Ján Kus
O třítýdenních dietách si mnozí asi nechají jenom zdát. (smích) Jak vypadaly posilovny, ve kterých jste "to vybudoval"?

No, hrozně. (smích) Já vlastně celou kariéru cvičil ve svojí sklepní posilovně, všechno dělané na koleni, žádná extra kvalita, málo laviček, prostě na dnešní poměry hrůza. A hlavně, možná se to nezdá, ale já nebyl zrovna nějaký pravidelný cvičenec. Já na to v lednu vlítnul, pak únor, březen, nějaké to soustředění před závody a pak jsem zase přestal cvičit. Přes léto tu a tam jsem něco málo nazvedal, ale pak přišel podzim a zima a to jsem zase necvičíval vůbec.

Opravdu? Svalová hmota držela i tak?

Víceméně ano, prostě když se to tam nakoplo, tak tělo hned vědělo, co se děje, a poslouchalo. (smích) Ale to je přesně ono! Každý má strach vynechat trénink nebo dát si prostě pohov. Všichni strašně řeší, jaká katastrofa se stane, když o dovolené nebudou cvičit nebo když si dají chvíli oddech. Tělo si přece potřebuje odpočinout a připravit se na další porci. Odpočaté tělo pak mnohem rychleji nastartujete a odvděčí se vám. Šoupnout tam nějaké kolo, zaplavat si, dát si jiné sporty, hlavně žádný stres. (smích) Pořád do toho bušit celý rok, to by mě fakt nebavilo. Když už, tak pořádně, intenzivně několik měsíců, ale potom pauza a oddech. A pak znovu. Je hodně kluků, kteří cvičí pořád, mají strach shodit 2 - 3 kila, ale jsou pak otrokem svého cvičení a už je to baví méně a méně, tělo je přetrénované a už tak nereaguje. Pak už v tom není to pravé zalíbení. I proto jsem si dával tak dlouhé pauzy. Nechtěl jsem, aby mě to někdy omrzelo.

To je poměrně revoluční přístup, něco na tom bude. S odstupem mnoha let a nabytých zkušeností, dělal byste nyní některé tehdejší věci jinak, pokud byste měl možnost to zpětně změnit?

No, vlastně ani ne, mám svou vyzkoušenou metodu, která na mě vždycky fungovala, tak proč to měnit? (smích)

Tak pojďme do toho a proberme si vaši odzkoušenou metodu, ať se něco přiučíme i my ostatní.

Jasně. Takže můj split býval a opět by byl: záda + biceps, ramena + triceps, nohy + hrudník. Když člověk jede ramena, tak triceps se krásně zahřívá a pak se jenom krátce, ale tvrdě dorazí. Totéž se zády, tam biceps jede skoro celou dobu, takže mu pak stačí málo a je po něm. (smích) No a nohy, tam všechno - stehna, hamstringy i lýtka dohromady.

Břicho jak často?

No a břicho tu a tam, jak kdy. Ale taky ne pořád. To si vzpomínám na Mariána Prekopa, fajn kluka ze Slovenska, z Púchova, co pak s námi závodil. Ten jednou přijel jako nováček na soustředění, já už tam byl za mazáka a viděl jsem jej, jak pořád to svoje břicho drtí, každý den. Říkám mu: "Mariáne, vykašli se na to břicho." A on nic. "Mariáne, necvič už před závody tolik to svoje břicho." Marián zase nic - nedal si říct. Pak přišly závody. Měl výborné břišní svalstvo, když přijel na soustředění, ale po týdnu jeho nonstop cvičení se mu břicho odvděčilo tím, že mu na závodech úplně splasklo. (smích) On to břicho úplně vyždímal, doslova jej vyhladil. Jak je to možné, netuším, ale bylo to tak. Dodnes si pamatuji, jak jsme se se Zuzkou Kořínkovou Mariánovi smáli.


Oddíl Sandow - Jastrzebski, Dantlinger, Uríček, Nosek, zcela vpravo Pek
Pojďme se ještě vrátit k oné odzkoušené metodě trojnásobného mistra Evropy. Tituly jste vybudoval ve sklepní posilovně na amatérském náčiní a kilech tvarohu. Je načase přejít ke konkrétním cvikům, které za tím vším stojí. Tohle nás fanoušky vždycky zajímá.

(smích) Beze všeho. Tak na úvod… hlavně to zbytečně nekombinovat a nedělat z toho vědu. Na záda to rozjet hrazdou před hlavu - široký úchop, pak přítahy v předklonu, no a na konec spodní kladka úzkým úchopem. To vždy byly moje 3 základní cviky na objem. A to stačí. Pak občas stahování horní kladky, tu a tam střihnout přítahy jednoruček a to je víceméně vše. Není třeba nic vymýšlet a kombinovat.

Postrádám tam mrtvé tahy…

Ty já nikdy nejezdil, prostě mi nějak nesedly, takže jsem je ani nejezdil. Raději jsem si místo mrtvoly dal hyperextenzi na spodní záda. Přidám další radu, jestli můžu. Obecně platnou. Každý jsme jiný. A i přes to, co říkám, je potřeba, aby si každý našel takové cviky, při kterých člověka nic nebolí, nic netáhne, které prostě sednou a člověk se z nich těší. Musíte mít radost ze cvičení, musíte si to umět vychutnat. Jinak to nemá smysl!

Míval jste sparinga?

Nejraději jsem jezdíval sám a podle hodinek. Míval jsem v tom docela řád, žádné okecávání, cvičit v intervalech, celá záda jsem byl schopen dát za 30 minut. Tři cviky a pryč od toho. Člověk musí jít do posilovny s tím, že jde makat, oddřít ten svůj vytyčený čas a nazdar.

Co počty opakování?

Zase žádná věda. 8 - 10 víceméně na všechno. Odjet to tak, že to osmé nebo desáté opakování už v podstatě dáváte z posledního. Jet na doraz. Žádné extra pyramidy jsem moc nepoužíval. Postupně si třeba zvyšovat váhu, ale těch 8 - 10 opáček tam držet. On je to takový zlatý střed, je to objem, ale zároveň tím děláte i kvalitu. A o to mi šlo. Zbytek jsem doladil na soustředění, ale 90 % všeho jsem vytvořil u sebe ve sklepě. (smích)

Prostě v tom nehledat vědu a něco, co tam stejně není. Člověk si musí najít těch pár cviků, které mu sednou, a věřit jim! Pokud něco zabírá, držet se toho zuby nehty. Nehledat cestičky jinde, jít za tím na přímo, jednoduše, dát tomu čas a ono to vrátí ovoce.

Od takové legendy mají tyhle rady váhu… Ještě zpátky ke stravování - jaké principy jste dodržoval v této oblasti?

Žádná velká věda, kupodivu. Já si namixoval 3 tvarohy, 3 vajíčka, 3 lžíce kakaa, 3 lžíce cukru, nalil jsem to do PET lahve a usrkával v průběhu práce. Pracoval jsem 8 hodin denně jako důlní záchranář a pracovalo se tvrdě. Neměl jsem komfort jíst si, kdy bylo potřeba, takže jsem ten svůj koktejl upíjel podle možností. Tvaroh jím dodnes, vytáhnu z ledničky vaničku, rozmixuji s domácí marmeládou a baštíme to spolu se psem. Polovinu já, polovinu pes a chutná nám oběma. (smích)

No vida, i na recept tady došlo. I přes to, že už teď spíše necvičíte, je evidentní, že pod tím tričkem je toho pořád dost. Jak se udržujete?

Nic velkého to není, ale rád si zase zaposiluji, abych se trochu udržel ve formě. Každý druhý týden dojíždím do Opavy do jednoho fitka, které vlastní kamarád, trochu mu tam vypomáhám, takže se kolem cvičení, byť jen rekreačně, pořád motám. Snažím se klukům poradit, pokud je potřeba. Kulturistiku mám pořád rád, nejsem informován o všem, ale rád si poslechu, co se kde děje a jak se komu daří.

V příštím dílu tohoto rozhovoru se dočtete o Miroslavově vážném zranění, které paradoxně vůbec
nemá původ v posilovně, o jeho idolech i cvicích, které mu pomohly nejen k výstavním bicepsům.





Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

10.10.10:13Stanleykamo - Jen víc takových rozhovorů. Kdo je jen trochu rozumný, vyb..
06.10.17:23cfm2 - Super rozhovor, velice skromný a příjemný člověk. Pro mě k..
06.10.13:48s7RanG - Pan je až moc skromný, takovou formu co vybudoval za ty zm..
06.10.13:20Patrick - Tohle tady chybelo ,bezva stara dobra generace
05.10.21:22Hulkie - Moc jsem se nasmál:)
05.10.15:39Jerry90 - Bezva článek,díky moc.+2
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
Víte, že...
...poslední objednávka v obchodě
Ronnie.cz byla před 129 sekundami?
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínJosef Květoň - trénink prsou a ramen...
havlic (14:43) • ...no ono to ještě vyleze!bude mě zajímat srovnání s Milanem Šádkem ty 2-3 týdny před s...
magazínSedmdesátiny Jana Smejkala: Můj život...
mirous (13:10) • Super článek! Takového čtení by mělo být víc. Miluji tyto retro pohledy do minulosti ku...
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Amanda (09:01) • Prima fotky. Těším se na ty soutěžní. *79*
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Ondra Hájek (19:57) • Soutěže v Kutné Hoře nemůžou zklamat, tenhle tým pořadatelů to má fakt zmáknutý. Co je...
magazínLuis Rodriguez po Arnold Classic vymě...
maxpoint97 (23:38) • Za mě rozhodně Justin neměl špatnou formu, ten zakopanej pes je jinde *1* Buď se na...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2024 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2024 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.
MAGAZÍN OBCHOD AKADEMIE
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie