Tento článek je velmi starý, informace v něm tedy už nemusí být zdaleka aktuální.
První díl rozhovoru najdete zde.
Mohl bys říct pár slov o své nehodě, kterou jsi nedávno měl?
Zranil jsem se při natáčení filmu Shadow Play. Je to horor se spoustou rvaček. Chtěli někoho svalnatého, ale obávali se, že nebudu schopen běhat, skákat atd. Záhy jsem jim to vyvrátil. Celý svůj život se považuji za atleta a tohle pro mě nebyl žádný problém. Můj úraz se stal při natáčení se vzduchovou trampolínou. Nebylo to nic jednoduchého, abyste si při skoku nepolámali nohy, musíte se trefit naprosto přesně, aby vás trampolína vymrštila správně. Nacvičoval jsem to s člověkem, který má za sebou nespočetné množství skoků. Při
prvním pokusu nás to vymrštilo do výšky místo do dálky, já z toho byl trochu potlučený a kolega si zranil kotník. Druhý cvičný skok už byl lepší a třetí mi vyšel zcela perfektně. Jenže kolega si zlomil nohu a byla to ta nejhorší zlomenina, jakou jsem kdy viděl. Kost mu trčela ven a silně krvácel. Zlomená část byla posunutá o 90 stupňů. I přesto pak přišlo natáčení na ostro, měl jsem udělat dva kroky, poté měl někdo aktivovat explozi, při čtvrtém kroku to mělo bouchnout a já měl skočit těsně před výbuchem. Ale skutečnost byla jiná. Nálož explodovala už při mém druhém kroku a já musel zbývající dva udělat v plamenech, aby se mi tam odtud podařilo dostat. Konečný záběr tedy vypadá tak, že mě vidíte běžet, následuje ohromná exploze a teprve po ní vyletím z ohně. Bylo tam nepopsatelné vedro a nebýt těch dvou kroků k trampolíně, tak asi uhořím. Strašná bolest, při popáleninách třetího stupně ji cítíte úplně celou,
protože nervy nejsou poškozeny.
Doktoři mi tvrdili, že bude nezbytná plastika kůže, jenže já byl ochoten vyzkoušet všechno, jen ne toto. Na můj pokoj se nám nakonec podařilo propašovat jednoho výborného trenéra pro špičkové sportovce, který hledal cesty v suplementaci a orientální medicíně. Dával mi injekce vitamínu C, až 300g, což je naprosto neslýchané, dále alpha-glutarete, glutamin, homeopatika atd.
Doktoři nemohli uvěřit, jak rychle se zotavuji. V současné době je už jen jediná věc, která mě omezuje a to, že nemohu na slunce. Má pleť je po spáleninách tak citlivá, že bez silné vrstvy opalovacího krému okamžitě červená. Do roka by se to mělo teoreticky spravit, ovšem jestli tomu tak bude nebo jestli to bude trvalé, to zatím nikdo neví.
V minulosti jsi měl nějaká jiná vážná zranění?
V roce 2000 se mi stala nehoda se Syntholem. Budu naprosto upřímný. Někdo se sice bojí pravdy a nebo ji nerad slyší, ale Synthol používali všichni pro zvětšení objemu paží a tak jsem se rozhodl ho zkusit také. Neměl jsem to dělat, moje paže to poškodilo, změnilo to jejich anatomii, ale když si dáš jednou 3 a více dávek, nemůžeš s tím už přestat. Po jedné z dalších injekcí, byl to zrovna
triceps, se Synthol dostal do žil a pak k srdci. Museli mě odvézt do nemocnice a na pohotovostním pokoji po mě chtěl lékař podepsat papíry, jestli souhlasím s darováním orgánů. Tak zle to se mnou viděli. Abych se uvedl jako odstrašující příklad, udělal jsem v roce 2000 rozhovor s časopisem Flex, ale rozhodli se moje zkušenosti nezveřejnit. Je ošidné o tom mluvit, mnoha lidem by to zničilo
kariéru. Pro mě to byla velmi nepříjemná zkušenost.
Plánuješ se vrátit na soutěžní pódia?
Tento rok jsem měl v plánu účast na Olympia Masters, chtěl jsem všechny překvapit, jenže ta soutěž byla zrušena. Moje forma byla velmi dobrá, ale nehoda při natáčení mě hodně omezila. V tuto chvíli pracuji především na filmech, což mně hodně zaměstnává, ale v budoucnu chci nastoupit opět a bude to moje životní
forma! (pozn.red.: V součastnosti jedná SKFČR o pořádání soutěže Masters Olympia v České republice!)
Myslíš si, že je tu možnost vzniku i jiné federace, než je IFBB?
Tady je problém. Rozhodčí budou vždycky tlačit dopředu američany a to za všech okolností. Nedá se s tím nic dělat. Vzpomínám si na rok 1995, Pavol Jablonický tam vypadal neuvěřitelně, Shawn Ray skončil druhý nebo třetí a Pavol, který s ním byl naprosto srovnatelný, asi až patnáctý. V roce 1999 vypadal Pavol
opět skvěle, ale nebyl ani mezi prvními šesti. Je to strašně těžké, zůstat motivován, když se to opakuje stále dokola, rok po roce! Když jsem se dozvěděl, že odvolají Wayne DeMilliu z funkce, byl jsem nepopsatelně šťastný. On se choval jako rakovina, všechno ničil. Mnohokrát jsem s ním vedl diskuse. On tě jednoduše může vyhodit z umístění ani nemrkneš, protože je to on, kdo sčítá hlasy rozhodčích. V Rusku v roce 1997 jsem se zúčastnil soutěže, v porotě zasedli především ruští rozhodčí a já nebyl ani mezi prvními šesti. Po soutěži mě zajímalo, kolikátý jsem se umístil. Prý sedmý. Tak jsem chtěl vidět výsledkovou listinu a bylo mi řečeno, že až příští den. Tak jsem se zeptal rozhodčích a ti mi řekli, že jsem třetí nebo čtvrtý. Další věcí bylo, že moje forma byla naprosto srovnatelná s prvními třemi a ne s někým kolem sedmého místa. Jenže, když máš hodně připomínek, příště si ani neškrtneš. A to se mi stalo mnohokrát. Jen doufám, že s nových vedením IFBB to bude lepší.
Že by se objevila jiná federace než IFBB si nemyslím. I kdyby se někdo o něco podobného pokusil, nikdy nebude mít dost peněz, aby se kulturisté těchto soutěží účastnili. Kolikrát jsem vedl otevřenou diskusi s vedením IFBB a ptal se jich, proč je finančně odměňováno jen prvních 10 na Olympii. Ti další by si přece také zasloužili finanční injekci, příprava na soutěž je velice náročná. Odpovědi se
mi ale nikdy nedostalo, vždy to byly jen řeči, že není vhodný čas se o tomto bavit.
V jiných sportech, v hokeji, fotbale, basketbalu, když se hráč netrefí, svět se nezboří a jeho plat je stále stejně astronomický. V kulturistice peníze jsou, ale proudí do špatných kapes. A šetří se úplně na všem. V roce 1997 jsme jeli do sedmi různých zemí Evropy, ale koupili nám ty nejlevnější lístky, museli jsme cestovat mnoha oklikami, nikdo nespal, protože jsme byli stále na cestách a proč? Protože se ušetřilo pár pitomých dolarů. Místo toho, aby se koupili lepší letenky, tečou peníze do peněz organizátorům a kvůli tomu tam vznikl ostrý spor a kvůli tomu mě DeMillia nenechal dobře se umístit. A proto jsem nesmírně rád, že je rakovina federace IFBB konečně bez funkce.
Čemu se kromě sportu věnuješ nejraději?
Ze všeho nejraději trávím čas s rodinou. Na druhé místo bych postavil cestování po Evropě a vůbec křížem krážem po celém světě. Rád poznávám různé kultury a nová místa. Nikdy jsem nepřilnul k Americe a nebylo by překvapením, kdybych si za pár let pořídil nějaké malé bydlení třeba v Praze. Miluji Prahu, Budapešť, Řím...
Mimo to mám rád filmy, poslední dobou na ně ale koukám trochu odlišně, spíše po stránce jak jsou natočené. K mým koníčkům patří také výživa a medicína, mám doma stovky knih z těchto oborů. Otec vždy říkal, čím více se toho naučíš, tím více budeš překvapený, jak málo toho víš. Před 10-ti lety jsem na mnoho otázek neznal odpovědi, dnes se ale za svojí nevědomost doslova chytám za hlavu!
Do budoucna bych rád vlastnil firmu s doplňky výživy. V minulosti jsem spolupracoval s mnoha výbornými vědci a pomáhal s výzkumem. Moc bych si přál, abych na to měl jednou čas.
Co si myslíš o dnešní kulturistice a o kulturistice před 20-ti lety?
Přál bych si žít před dvaceti lety. A mnoho lidí mi to také píše, narodil jsi se ve špatné době. Frank Zane a další z této éry, rád bych jejich fotky ukázal celému světu. V Africe, Asii, Evropě, kdyby se kdekoliv podívali na tyto fotografie, zírali by úžasem. Jenže ukaž někomu fotografii dnešního 150kg vážícího monstra, který si nedosáhne na špičky na nohách...
Co říkáš na kulturistiku žen?
Miluji ženy a miluji vidět je v kondici, ale ženě by měla zůstat ženskost. Svalnatí mají být muži. Může být i žena svalnatá? Myslím, že žena s pěkným množstvím svaloviny může vypadat velice atraktivně. Ale je tu práh, který se nemá překročit, práh, za kterým se ztrácí ženskost. V dnešním světe kulturistek mám mnoho a mnoho přátel, ale necítím, že by mne takové ženy přitahovaly. Mají
prostě příliš svalů. Za chvíli začnou být větší než kulturisté muži.
Kdy plánuješ návštěvu České republiky?
Řekl jsem mým přátelům z vašich časopisů, že do Čech nebo na Slovensko přijedu kdykoliv, kdy se o mě postarají jako o profesionála, zajistí mi letenku a ubytování. Rád k vám přiletím a podpořím jakoukoliv akci. Kdyby mně pozval někdo nyní, nemůže čekat, že budu pózovat na závodech, nejsem v soutěžní formě, i když k ní nemám daleko. Není můj styl pózovat, když nejsem ve 100% formě.
Čeho si v životě vážíš nejvíce?
Líbí se mi, kdo jsem. Jsem pořád ten malý kluk z Jugoslávie a to, že mám titul mistr světa a že hraji ve filmech neznamená, že bych byl víc něž kdokoliv jiný. Ke všem se chovám stejně. Nejvíce si vážím skutečnosti, že mám dceru a svoji ženu. Toho si vážím ze všeho nejvíc.